Čínský prezident Si Ťin-pching a jeho americký protějšek Donald Trump
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Suverenita kontinentu
Vratká chůze po hraně: Evropa vyměnila závislost na ruském plynu za závislost na USA a Číně
Evropa se zbavuje ruského plynu, ale zároveň čelí nové závislosti na americkém LNG a čínských technologiích. Energetická transformace tak vytváří další geopolitická rizika.
editor
Evropa se stále vzpamatovává z následků dlouholeté závislosti na ruském plynu a ropě. Jak se však snaží tuto kapitolu uzavřít, naráží na nové geopolitické dilema: místo jedné závislosti vznikají jiné. Tentokrát na Spojených státech a Číně.
Před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022 pokrýval ruský plyn zhruba 40 procent evropské spotřeby. Sankce a postupné odstřižení od Moskvy znamenaly rychlou přestavbu energetických toků. Evropská unie se teprve nedávno dohodla na úplném ukončení dovozu ruského plynu, které má vstoupit v platnost příští rok.
Krátkodobou náplastí se stal zkapalněný zemní plyn (LNG) ze Spojených států. Jeho dovoz prudce vzrostl a pomohl stabilizovat trh. Zároveň ale vznikla nová otázka: nehrozí, že se Evropa dostává do jiné formy energetické závislosti?
Německá Rada pro zahraniční vztahy (DGAP) varuje, že evropská energetická bezpečnost je přepisována globálním mocenským soupeřením.
„Zdroje energie a technologie jsou znovu využívány jako nástroj nátlaku,“ uvádí organizace. Podle ní by americká energetická dominance – vedle ruské „fosilní diplomacie“ a čínského technologického vlivu – měla být Evropou vnímána jako potenciální systémové riziko.
Současně Evropa čelí dalšímu paradoxu. Rychlé rozšiřování obnovitelných zdrojů, které má snížit závislost na fosilních palivech, zatím přináší i problémy: přetížené sítě, cenovou volatilitu a nutnost záložních kapacit. Čína navíc ovládá klíčové části dodavatelských řetězců pro solární panely, baterie či komponenty větrných turbín.
Evropa se tak ocitá mezi dvěma modely: americkou „petro-dominancí“ a čínskou technologickou převahou. V době rostoucího protekcionismu a geopolitického napětí může být pozice čistého dovozce energie nevýhodná.
Jedním z impulsů k větší energetické soběstačnosti se stala i americká politika vůči Grónsku, která v Evropě vyvolala obavy z tvrdšího prosazování národních zájmů. Reakcí je snaha posílit vlastní kapacity.
Která závislost je lepší?
Devět zemí se zájmy v Severním moři proto zintenzivnilo spolupráci na výstavbě velkých offshore větrných parků a propojené nadnárodní přenosové sítě. Cílem je vytvořit robustní severoevropský energetický uzel, který by snížil potřebu dovozu plynu.
Evropský komisař pro energetiku Dan Jørgensen zdůraznil, že EU nechce nahrazovat jednu závislost jinou. „Nejsme proti obchodu s USA. Ale nechceme nahradit dosavadní závislost novou,“ uvedl s tím, že dlouhodobým cílem je postupné odpoutání od plynu jako takového.
Vedle rozvoje vlastních zdrojů chce Unie diverzifikovat dodavatele a budovat partnerství s „podobně smýšlejícími“ zeměmi, aby se vyhnula asymetrickým vztahům.
