Letecký pohled na stanici pro výrobu biometanu
Shutterstock.com
Zelená transformace
V Evropě vznikne přes 15 nových biometanových projektů. EU tlačí na domácí plyn, Heygaz přidává investice
Evropská unie (EU) chce do roku 2030 vyrábět 35 miliard kubických metrů biometanu ročně. Španělská společnost Heygaz nyní získala unikátní financování na více než 15 nových projektů napříč Evropou.
Redaktor
EU v posledních letech systematicky podporuje rozvoj biometanu jako součásti energetické transformace a snižování závislosti na dovozu fosilních paliv. Cílem je do roku 2030 vyrábět až 35 miliard kubických metrů tohoto obnovitelného plynu ročně.
Španělská společnost Heygaz Biomethane, částečně financovaná právě z fondu pro podporu zelené transformace NextGenerationEU, získala unikátní druh financování umožňující rozvoj více než 15 nových biometanových projektů napříč kontinentem.
Madridská firma oznámila uzavření takzvaného platformového financování, které je označováno jako „první svého druhu“ na korporátní úrovni v segmentu biometanu. Nejde tedy o úvěr na jeden konkrétní projekt, ale o flexibilní rámec pro celou platformu.
Společnost si stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 kapacity 1,5 TWh biometanu ročně. Heygaz působí ve Španělsku, Portugalsku, Irsku, Norsku a Řecku.
V současnosti provozuje devět zařízení, další čtyři jsou ve výstavbě a připravuje i nové projekty na zelené louce. Firma je podporována investičním fondem InfraVia Capital Partners.
Biometan není jen „eko plyn“
Bioplyn vzniká rozkladem organického odpadu bez přístupu kyslíku. Obsahuje směs metanu a oxidu uhličitého a běžně se využívá k výrobě elektřiny a tepla v kogeneračních jednotkách. Pokud se z něj odstraní oxid uhličitý a další nečistoty, vzniká biometan. Ten má parametry srovnatelné se zemním plynem.
Klíčová je jeho kompatibilita s existující plynovou sítí. Biometan lze stlačovat do plynárenské soustavy a využívat ve stejných systémech jako fosilní plyn, bez nutnosti zásadních úprav infrastruktury.
Výroba biometanu zároveň řeší několik problémů najednou. Zpracovává biologický odpad, vyrábí energii a vytváří vedlejší produkt v podobě digestátu.
Ten může sloužit jako hnojivo a částečně nahrazovat průmyslové vstupy. Zachycený metan by jinak unikl do atmosféry, kde má výrazně vyšší oteplovací účinek než oxid uhličitý.
REPowerEU a energetická bezpečnost
Rozvoj biometanu je součástí plánu REPowerEU, který Evropská komise představila po ruské invazi na Ukrajinu. Cílem je snížit závislost EU na dovozu ruských fosilních paliv a posílit domácí zdroje energie.
V roce 2023 podle údajů Evropské komise bioplyny nahradily přibližně šest procent spotřeby zemního plynu v EU, což odpovídá zhruba 16 milionům tun ropného ekvivalentu.
Podle odborných analýz by biometan mohl v budoucnu pokrýt až 18 procent domácí spotřeby plynu.
Biometan je v tomto kontextu vnímán jako domácí a relativně stabilní zdroj energie, který může doplnit jiné obnovitelné technologie.
Na rozdíl od větru či slunce není závislý na počasí a může sloužit jako flexibilní zdroj v energetickém systému. Zároveň umožňuje dekarbonizovat sektory, které se obtížně elektrifikují, například část průmyslu nebo dopravy.
Rychlý růst, malý podíl
Navzdory ambicím zůstává biometan zatím menšinovým zdrojem. V roce 2023 přesáhla produkce biometanu v EU 4,5 miliardy kubických metrů.
Meziročně rostla dvouciferným tempem, energetický server Montelnews.com však upozorňuje, že produkce stále představuje méně než dvě procenta celkové spotřeby zemního plynu v regionu.
Trh je navíc výrazně koncentrovaný. Přibližně 95 procent produkce pochází ze šesti zemí, zejména z Německa, Francie, Itálie, Dánska a Nizozemska.
Pro dosažení cíle 35 miliard m³ do roku 2030 by bylo nutné tempo růstu dále zrychlit a zároveň harmonizovat podpůrné mechanismy napříč členskými státy.
Český kontext: potenciál versus realita
Podle serveru Oenergetice.cz funguje dnes v České republice přibližně 540 bioplynových stanic, většinou v zemědělství nebo odpadovém hospodářství. Pouze zhruba 12 z nich však produkuje biometan schopný vtláčení do plynárenské sítě.
Podle odborných analýz by biometan mohl v budoucnu pokrýt až 18 procent domácí spotřeby plynu. Reálný rozvoj však závisí na stabilní podpoře, investičních podmínkách a možnostech připojení k síti. Rozdíl mezi teoretickým potenciálem a skutečnou kapacitou tak zůstává výrazný.
Investice typu těch, které nyní realizuje Heygaz, ukazují, že sektor přechází z pilotní fáze do fáze širší komercializace. Zda se podaří naplnit evropské ambice do roku 2030, bude záviset nejen na kapitálu, ale i na regulatorním prostředí a rychlosti realizace projektů.
