USA, nebo Rusko. Která velmoc ovládne lukrativní ropné zdroje?
Shutterstock.com
Od sankcí k investicím
Amerika a Rusko se přetahují o syrská ropná pole. Kdo ovládne stamiliardový byznys?
Po pádu režimu Bašára Asada se syrský energetický sektor znovu otevírá světu. Investice ale podmiňuje křehká rovnováha mezi Moskvou a Západem.
editor
Sýrie vstoupila do nové fáze obnovy svého ropného a plynového sektoru. V lednu 2026 vláda prezidenta Ahmada Šary převzala kontrolu nad většinou ložisek na severovýchodě, která od roku 2011 držely Syrské demokratické síly (SDF).
Damašek tak poprvé po více než dekádě získal faktickou správu nad klíčovými poli v provinciích Dajr az-Zaur a Rakka včetně al-Omaru, Tanaku či plynového závodu Conoco.
Před válkou produkovala Sýrie asi 380 tisíc barelů ropy denně a 25,5 milionu kubíků plynu. Konflikt těžbu srazil až k 30 tisícům barelů denně.
Plyn klesl méně, protože hlavní pole u Palmýry zůstala pod kontrolou vlády. Bez severovýchodních ropných polí však nebyla obnova možná.
Zlom přišel po pádu Asada na konci roku 2024 a postupném uvolňování sankcí. USA v červnu 2025 zrušily restrikce vůči Syrian Petroleum Company (SPC), následovala EU i Británie.
Do země se rychle vrátily státy Perského zálivu. Saúdská Arábie podepsala dohody o rozvoji plynu i energetické infrastruktury, Katar slíbil sedm miliard dolarů (přes 140 miliard korun) na plynové elektrárny a Sýrie začala dovážet ázerbájdžánský plyn přes Turecko.
Plyn je prioritou – má zmírnit chronický nedostatek elektřiny. Světová banka schválila program za 146 milionů dolarů na stabilizaci sítí a u Damašku byly spuštěny nové vrty.
Ropa je však geopoliticky citlivější. Shell v lednu 2026 oznámil odchod z pole al-Omar a předal podíl SPC. Evropské firmy zůstávají opatrné, zatímco americké společnosti naznačují zájem. ConocoPhillips podepsala předběžné dohody o rozvoji plynu, Chevron uzavřel memorandum o průzkumu offshore ložisek.
Nejstabilnějším externím hráčem je ale Rusko. Po ukončení íránských dodávek začala Moskva od roku 2025 vyvážet do Sýrie ropu i paliva. V lednu 2026 dosáhly ruské dodávky asi 115 tisíc barelů denně, což udrželo syrské rafinerie v provozu, uvádí ekonomický web Oilprice.com.
Balanc mezi velmocemi
Sýrie zároveň testuje návrat na exportní trhy. Její těžká, sirnatá ropa se prodává se slevou až 10 dolarů oproti ropě Brent, což láká komplexní středomořské rafinerie.
Energetická obnova tak není jen ekonomickým projektem, ale i politickým balancováním. Damašek potřebuje ruské dodávky pro krátkodobou stabilitu, zároveň však hledá západní kapitál a technologii.
To, kdo si nakonec „přivlastní“ syrský energetický comeback, bude záviset méně na podílech v polích a více na schopnosti vlády udržet křehkou rovnováhu mezi soupeřícími mocnostmi.
Související články
