Proč „ještě jeden díl“ nestačí? Vědci odhalili temnou stranu seriálových maratónů
Shutterstock.com
Vražedná samota: Osamělost zabije téměř milion lidí ročně. Televize jako falešný lék.
Usadit se na pohovku a pustit si „ještě jeden díl“ oblíbeného seriálu se po náročném dni zdá jako neškodný způsob, jak vypnout hlavu. Jenže nová vědecká data naznačují, že u značné části diváků tento nevinný rituál maskuje mnohem hlubší problém.
šéfredaktor
Studie publikovaná v prestižním žurnálu PLOS One odhalila znepokojivou korelaci mezi pocitem osamělosti a závislostí na tzv. binge-watchingu, tedy nekontrolovaném sledování videobsahu v kuse. Vědci z čínské Huangshan University zkoumali vzorce chování u 551 dospělých respondentů, kteří televizi konzumují ve velkém – každý z nich trávil u obrazovky minimálně tři a půl hodiny denně. Výsledek? Více než 60 % z nich vykazovalo jasné znaky závislosti, včetně eskalující spotřeby obsahu a negativních dopadů na práci či osobní vztahy.
Zásadní zjištění studie spočívá v odlišení běžného diváka od toho patologického. Zatímco občasný seriálový maratón si dopřeje kdekdo bez následků, u lidí zažívajících sociální izolaci se televize stává nástrojem k regulaci emocí. Osamělost se ukázala jako klíčový prediktor závislosti, zatímco u neproblémového sledování žádnou roli nehrála. Pro osamělého jedince slouží streamovací platformy jako únik a prostředek k okamžitému psychickému povzbuzení. Vytvářejí si totiž takzvané parasociální vztahy – jednostranné vazby s fiktivními postavami, které jim v momentě izolace poskytují iluzi blízkosti a útěchu.
Epidemie ticha v globálním měřítku
Načasování výzkumu není náhodné. Světová zdravotnická organizace (WHO) už nyní klasifikuje osamělost jako vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. Odhaduje se, že sociální odloučení pociťuje přibližně 16 % světové populace, což s sebou nese drastické následky: zvýšené riziko srdečních chorob, cukrovky 2. typu, depresí i úzkostí. Podle dat WHO má osamělost na svědomí zhruba 871 000 úmrtí ročně. Ačkoliv se dříve předpokládalo, že izolace trápí hlavně seniory v bohatých zemích, data ukazují jiný trend. Nejvíce zasaženou skupinou jsou mladí lidé mezi 13 a 29 lety. V zemích s nižšími příjmy hlásí pocit osamělosti 24 % lidí, zatímco v bohatších státech je to 11 %.
Začarovaný kruh mezi obrazovkou a izolací
Fyzické i duševní dopady tohoto stavu jsou alarmující. U osamělých lidí vědci pozorují vyšší markery zánětů, větší náchylnost k mrtvici a rychlejší kognitivní úpadek. Psychicky pak čelí dvojnásobnému riziku deprese. V kontextu binge-watchingu se pak vytváří nebezpečný uzavřený kruh. Člověk, který se cítí sám, hledá útěchu u seriálu, ale hodiny strávené před obrazovkou mu paradoxně berou čas i příležitosti k reálné interakci tváří v tvář, čímž se jeho izolace dále prohlubuje. Vědci však upozorňují, že vztah mezi osamělostí a sledováním televize je obousměrný a zatím nelze s jistotou říci, co je příčinou a co následkem. Jisté je, že sedavé chování a narušený spánkový režim, které ke kompulzivnímu sledování patří, zdravotní stav dále podkopávají.
Léčba spojením, nikoliv zákazem
Výsledky studie mají zásadní dopad na to, jak by měli k digitální konzumaci přistupovat zdravotníci i tvůrci veřejných politik. Tým z Huangshan University zdůrazňuje, že řešení nemusí nutně spočívat v přísných limitech na čas u obrazovky, ale spíše v posilování sociálních vazeb. Pokud se podaří adresovat příčinu – tedy osamělost – patologické sledování televize by mohlo přirozeně ustoupit. WHO prostřednictvím své Komise pro sociální propojení volá po tom, aby se sociální zdraví stalo pevnou součástí veřejných politik v oblasti zdravotnictví, vzdělávání i zaměstnanosti. V době, kdy streamovací giganti dominují našemu volnému času, je pochopení hranice mezi zábavou a nezdravým únikem důležitější než kdy dříve. Cílem není technologie zatratit, ale zajistit, aby lidskou potřebu kontaktu doplňovaly, nikoliv nahrazovaly.
Související články
